Festa 2023
Na letošní Festu jsem se vypravuji po čtyřech letech – v doprovodu maminky, která přijala mé pozvání
a jede poprvé. A také díky manželovi, který mi laskavě vynadal, když jsem pár dnů před odjezdem
začala přemítat, jaké katastrofy by se v mé nepřítomnosti mohly doma stát.
Na kopec se „dovleču“ z posledních duchovních sil. Vím, že musím mnohé změnit – přehodnotit své
cíle, i cesty k nim. V hluku a shonu každodennosti se mi to příliš nedaří a řešení vlastně i vědomě
odkládám na Svátek života. Vím, že mě na kopci čeká setkání s Pánem a objetí Komunity.
Maminka zná Festu jenom z mého vyprávění. Trochu se bojím, zda ji toto „Boží hemžení“ skutečně
osloví. Obavy se rozplývají hned, jak vystupujeme na kopci z autobusu. Sledujeme, jak se rodiče vítají
s dětmi, ale vlastně každý s každým a vidím, jak to na ni působí. Chvála Kristu.
Ze zkušenosti vím, že ke zpovědi nutno jít co nejdřív – dokud se na ni nemusí čekat celé hodiny, kněží
jsou čilí a já pak mohu prožít Svátek života v pokoji a harmonii. Svátost smíření je pro mě klíčovým
zážitkem celé Festy. Kněz (překvapivě?) pojmenovává problémy a naznačuje řešení, která už tak
nějak nosím v srdci. Díky, otče Juraji. Díky, Duchu Svatý.
Celou Festou se vine niť přípravy na odchod Matky Elvíry do její nebeské vlasti. Připomínáme si části
jejího života, děkujeme za 40 let komunity Cenacolo, za všechny ty zázraky.
Těším se, že maminka propadá vášni kupovat poukázky na občerstvení a darovávat je klukům z
komunitního domu. A protože jsme na opravdu velké Slavnosti, dopřáváme si i my skvělou italskou
kávu a zmrzlinu.
Před večerním sobotním „recitálem“ už je maminka docela utahaná a ptá se, zda bude vadit, když
v jeho průběhu usne. Na pódium vystupuje René, opět v roli svatého Petra. Vtahuje nás do děje, jsme
unešené sílou duchovního i uměleckého zážitku.
Před žhavým sluncem se utíkáme do vlídného chládku Casa Madre, máme čas k modlitbě a fyzickému
osvěžení. Uvědomuji si, že už léta jsme nebyly s maminkou tak dlouho a tak intenzivně pospolu. Díky,
Pane.
Cestou domů nás v autobuse čeká ještě jedna duchovní lahůdka – bilancie. Otec Pavol nám klade na
srdce, že mají být krátké a hluboké. A takové jsou – ve vší pestrosti, otevřenosti, síle našich
bolestných a uzdravovaných osudů.
Vracím se domů s tím, že nemohu organizovat obrácení svých nejbližších, ani jejich vzájemné
usmíření. Je to poznání bolestné, ale osvobozující. Z Festy si i odnáším škapulíř, aby mi připomínal roli
Panny Marie, která laskavě a mlčky doprovázela. K tomu mi Pán pomáhej.
Martina